Nová judikatura - DPH u služeb souvisejících s nájmem obchodních prostor

Evropský soudní dvůr (ESD) se ve svém rozsudku ze dne 27. září 2012 (C-392/11 případ Field Fisher Waterhouse LLP) formuloval principy pro posouzení daňového režimu služeb souvisejících s nájmem obchodných prostor, které jsou poskytovány společně s nájmem.

Základní otázkou případu bylo, zda je možné na služby poskytované pronajímatelem nájemci nahlížet jako na vedlejší plnění poskytované současně s plněním hlavním - nájmem. V případě kladné odpovědi je pak daňové posouzení služeb identické jako u nájmu, tzn. služby můžou být rovněž osvobozeny od DPH.

Podle ESD je především nutné prozkoumat, zda je objektivně možné, aby předmětné služby a nájem byly poskytovány jako jedno plnění. Podstatné přitom je, zda z pohledu běžného nájemce představují konkrétní služby související s nájmem pouze prostředek k lepšímu využití nájmu, nebo zda představují účel samy o sobě.

Pokud je objektivně možné, aby služby a nájem byly jedním plněním, pak má pro posouzení zásadní význam znění nájemní smlouvy. Podstatné je např. ujednání, dle kterého má pronajímatel právo vypovědět nájem v případě, že nájemce služby související s nájmem nezaplatil, ovšem není to jediné kritérium. Je také potřeba vzít do úvahy, že důvodem uzavření nájemné smlouvy není pouze záměr získat právo na užívání dotčených prostor, nýbrž i záměr obdržet související služby.

Podle ESD není rozhodující skutečnost, že určité služby můžou být teoreticky poskytovány i jinými osobami (externí dodavatelé a ne pronajímatel).

Spor by se měl vrátit zpět k vnitrostátnímu soudu. Své závěry však ESD formulovat jasně a proto může mít celá kauza vliv i na daňovou praxi v ČR. V současnosti jsou služby spojené s nájmem považovány, ve většině případů, za samostatná plnění, tzn. zdanitelná s nárokem na odpočet DPH na vstupu. Dle judikátu by některé z nich mohli být považovány za plnění vedlejší k hlavnímu (nájmu) a proto osvobozeny od DPH bez nároku na odpočet DPH na vstupu.