Smlouvy o dílo s polskými občany


  • Publikováno:
     26.4.2015
  • Zdroj: Daně a právo v praxi 05/2015 (Wolters Kluwer ČR, a.s.)

Autor: Ing. Barbora Krížová


Český plátce DPH sepsal smlouvy o dílo dle českého obchodního zákoníku s polskými občany na provedení IT služeb. Dodatečně se zjistilo, že někteří z těchto polských občanů mají v Polsku ŽL (podnikají, ale nejsou plátci DPH) a někteří ne. Neplyne z těchto smluv pro českého plátce povinnost sražení zvláštní daně podle § 36 zákona o dani z příjmů z částek dohodnutých ve smlouvách u těch polských občanů, kteří nemají živnostenské listy?


Podle § 37 Zákona o daních z příjmů a čl. 10 Ústavy ČR se ustanovení českého Zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) použijí jenom tehdy, pokud mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázaná nestanoví jinak. Zákonem ratifikované mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“) jsou českému zákonu o daních z příjmů nadřazené. Obsahem těchto smluv je soubor kritérií, která umožňují jednoznačně stanovit ten ze smluvních států, který má právo (ale ne povinnost, to pak záleží na národní legislativě) zdanit jmenovitě určené druhy příjmů. Druhý smluvní stát má pak povinnost učinit opatření k zamezení dvojího zdanění.

Primárně je tedy potřeba identifikovat příjem polských občanů – IT specialistů, a zařadit ho z hlediska jednotlivých ustanovení SZDZ uzavřené mezi ČR a Polskem. Budu dále předpokládat, že práce polských specialistů nemá výslovně jednorázový nebo nahodilý charakter. Může se tedy jednat o:


1. Příjem ze závislé činnosti (čl. 14 česko – polské SZDZ)

Pokud činnost polských specialistů naplňuje znaky závislé práce, je potřeba postupovat podle ustanovení čl. 14 česko – polské SZDZ „Příjmy ze zaměstnání“.

Konkrétní definici závislé činnosti SZDZ neupravuje, je potřeba vycházet z definic uvedených v české daňové legislativě, případně z definic v obecných resp. dalších českých právních předpisech. V souladu s §2 odst. 1 Zákoníku práce je závislou prací taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podpůrně je možné použít i definici závislé činnosti uvedenou ve starším Pokynu MF ČR č. 285 k aplikaci §6 odst. 1 a 2 ZDP ze dne 10. 8. 2005, a dále zejména v související daňové judikatuře k § 6 ZDP.

Pokud je práce vyhodnocena jako závislá činnost, český objednavatel (český daňový rezident) bude velice pravděpodobně považován za zaměstnavatele. Dále je relevantní, kde je práce vykonávána.

1.1. Práce je vykonávána na území Polska
Příjmy polských specialistů ze závislé činnosti vykonávané na území Polska jsou zdanitelné jenom ve státě jejich daňové rezidence. Česká republika nemá žádné právo na zdanění těchto příjmů (čl. 14 odst. 1 česko-polské SZDZ).

1.2. Práce je vykonávána na území ČR
V tomto případě není možné uplatnit výjimku podle odst. 2 čl. 14 SZDZ. To znamená, že příjmy polských specialistů jsou zdanitelné v ČR. Český odběratel IT služeb se stává plátcem daně podle § 38c a násl. českého ZDP. Ovšem nejedná se již o srážkovou daň podle § 36 ZDP ale o zálohy na daň ze závislé činnosti podle § 38h ZDP.

2. Příjem z podnikání (čl. 7 česko – polské SZDZ)

Podle § 420 odst. 1 Občanského zákoníku je podnikatelem osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Na základě pokynu GFŘ D-22 k §7 odst. 1 písm. c) ZDP ze dne 6. 2.2015, se za příjmy ze samostatné činnosti považují rovněž příjmy ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku provozované bez příslušného podnikatelského oprávnění.

Zisky z podnikání polských občanů na území ČR jsou zde zdanitelné jenom v tom případě, pokud tady vykonávají svojí činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je na našem území umístěna. Pokud v ČR nemají trvalé („kamenné“) místo k výkonu IT činnosti, může jim zde vzniknout stála provozovna jedině z titulu poskytování služeb na našem území po dobu delší nežli 6 měsíců v jakémkoliv 12-ti měsíčním období.

Pokud polským specialistům v ČR stálá provozovna nevznikne, ČR nemá právo na zdanění jejich příjmů. A to bez ohledu na skutečnost, zda mají resp. nemají v Polsku vydané podnikatelské oprávnění

3. Příjem z poskytnutí práva na užití software nebo jiného díla (čl. 12 česko-polské SZDZ)
Definici licenčních poplatků najdeme v § 19 odst. 7 ZDP. Jedná se o platby jakéhokoliv druhu, který představují náhradu za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského nebo jiného obdobného práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmu a filmových děl, počítačového programu (software)… atd.
Pokud se vztah mezi českým plátcem a polskými specialisty řídí ustanoveními autorského zákona a odpovídá znakům poskytnutí práva na užití software nebo jiného díla (viz rovněž Pokyn MF ČR č.D-235), je dále potřeba vycházet z ustanovení čl. 12 česko – polské SZDZ „Licenční poplatky“ Příjmy z poskytnutí licence mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a tím je tentokrát ČR. Příjmy z poskytnutí licence se zdaňují srážkovou daní, podle § 36 odst. 1 ZDP. Sazba daně je limitovaná zněním SZDZ, tj. max. do výše 10 procent hrubé částky licenčních poplatků. Podmínkou pro uplatnění snížené sazby 10% je, že jsou IT specialisté (rezidenti Polska) skutečnými vlastníky licenčních poplatků.

Související předpisy:

102/2012 Sb.m.s. SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A POLSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
§ 2 odst. 1 Zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce
§ 420 odst. 1 Zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku
§ 19 odst. 7 ZDP
§ 22 ods. 1 ZDP
§ 36 odst. 1 písm. a) ZDP
§ 38h ZDP